Pohádka o cisterně
Byla jednou jedna žlutá cisterna, která vozila mléko. Každý den jezdila do kravína, kde ji naplnili až po okraj mlékem.
Cisterna to mléko pak zavezla do mlékárny, kde z něj vyrobili jogurty, tvaroh, máslo, smetanu a sýr.
Práce ji bavila, a především byla ráda, že může být užitečná a že díky ní mají lidé každý den spoustu dobrot.
Když však jednoho dne přijela ke kravínu, zjistila, že je statek zavřený a krávy prodané. A že už žádné mléko nebude.
„Co teď ale budu dělat?“ říkala si cisterna, „vždyť neumím nic jiného než vozit mléko. Takhle budu úplně k ničemu.“
Co by taková cisterna mohla vozit místo mléka? Maso? To asi ne. Musí to být něco, co by se dalo do cisterny nalít nebo alespoň nasypat. A jak tak přemýšlela, vykřikla: „Zrní! Budu vozit zrní!“
Zaradovala se a vyrazila k dalšímu statku, který byl obklopen lány polí.
„Dobrý den,“ řekla cisterna váhavě, když k ní na traktoru přijel pan majitel, „nenašla by se tady pro mě práce? Nemám teď co vozit,“ dodala jedním dechem.
„Hmm, zajímavé,“ odpověděl váhavě majitel, lehce se zaškrábal na hlavě a pokračoval, „možná by se tady něco našlo. Co bys ráda dělala?“
„Mohla bych vozit zrní. Určitě by se do mě dalo nasypat. A pak zase odsát,“ podělila se cisterna o svůj nápad.
„To zní dobře, zatím jsme vozili zrní do mlýna na vlečce za traktorem a ten je na silnici pomalý. Ty to zvládneš rychleji, na zrní nebude pršet a traktor bude moci pracovat na poli,“ souhlasil pan statkář a poplácal cisternu po nárazníku.
Cisterna se radovala: „To je výborné. Můžu hned začít. Moc moc vám děkuji.“
„Ne tak rychle,“ snažil se mírnit její nadšení pan statkář, „nejdříve si zajeď na myčku a nechej se zevnitř pořádně vypláchnout a vysušit. Zítra to zkusíš, a pokud budeš rychlejší než traktor, budeš pro nás pracovat i pak.“
V noci si cisterna nebyla jistá, zda se rozhodla dobře. Byla to velká změna, a navíc zda byla ta podmínka, že musí porazit traktor a být rychlejší.
Sebrala ale odvahu, vydatně se prospala a následující den ráno už netrpělivě čekala pod násypkou. Na ranním slunci se celá leskla. Bylo vidět, že si v myčce dali záležet.
Pak pan dispečer konečně vylezl po žebříku nahoru, otevřel na cisterně velký poklop a dálkovým ovládáním nechal vysunout velkou trubku, která otvorem zajela přímo do cisterny.
Cisterna ucítila jemné zašimrání, když se do ní začalo sypat první zrní. Trvalo to déle než napouštění mléka, a navíc se okolo dost prášilo, ale to jí nevadilo. Byla ráda, že má novou práci.
Pak pan dispečer konečně nechal trubku vytáhnout ven, uzavřel poklop a slezl dolů.
„Můžeš vyrazit do mlýna,“ křikl na cisternu a poplácal ji po boku.
Cisterna jela přesně podle mapy, protože si nebyla jistá, jak se do mlýna dostane. Cesta byla náročná. Musela jet přes vysoké kopce a hluboká údolí a rokliny.
Navíc měla důvod se bát, protože se okolo začalo smrákat a oblohu zahalily husté mraky a obloha dostala děsivý nádech.
Cisterna svištěla a fičela dál po silnici. Nic nedbala toho, jak se počasí kazí a zvedá se vítr. Pro jistotu lehce zpomalila, ale stále uháněla dále. Svištěla si dále skrze provaze deště. Nenechala se ničím odradit a neohroženě pokračovala v cestě. Konečně dorazila k výjezdu.
Jenže v ten moment uhodil blesk. Ozvalo se zadunění a cisternu oslepil bílý záblesk světla. A když se jí vrátil zrak, spatřila, jak přímo před ni padá s hlasitým praskáním vzrostlý smrk.
Cisterna zadupla brzdu. Jenže to netušila, jak moc silnice kvůli deště klouže. V momentě, kdy začala brzdit, ztratila kontrolu nad řízením. Kola klouzala z jedné strany na druhou s šíleným kvílením. V jeden okamžik se cisterna odrazila od svodidel a okamžitě strhla řízení na druhou stranu, ale nebylo jí to nic platné. Místo aby se vyhnula další srážce, ztratila rovnováhu a její přívěs plný obilí se začal kymácet ze strany na stranu. Najednou ucítila, jak její pravá kola ztrácejí kontakt se silnicí. To už se s děsivým skřípotem a lomozem převracela na levou stranu.
Teď už cisterna nemohla nic dělat. Celou vahou dopadla na stranu, a přitom stále pokračovala směrem kupředu, k vyvrácenému smrku. Od levého boku odletovaly jiskry, jak kov drhnul o asfalt, a mohutný kmen smrku se blížil.
Bác, ozvala se hrozivá rána a do vzduchu vylétla směs třísek, jehličí a šišek ze zlámaného smrku. Okolním lesem se rozléhal praskot pláště cisterny a během krátkého okamžiku zalila mokrou silnici hromada obilí.
Dílo zkázy trvalo jen krátký okamžik, ale i těch pár chvil stačilo k tomu, aby se z cisterny stal naprosto nepojízdný vrak.
„Ách,“ sténala cisterna, „nejenže nedostanu práci, ale ještě jsem navíc zralá na vrakoviště. Co teď jenom budu dělat?“
A jak tak naříkala, prořízly okolí modré majáky, jejichž světlo se odráželo od proudů deště.
Cisterna zamžourala dálkovými světly a spatřila, jak se zpoza zatáčky řítí červené hasičské auto. Vzduchem se ozvalo burácení motoru obrovského hasičského vrtulníku, který osvětloval místo nehody. Během pár chvil cisternu našel, a než k ní stihlo dorazit velké hasičské auto, začal dolů spouštět těžké lano s hákem.
Jakmile hasičské auto dorazilo, okamžitě zapnulo velké otočné reflektory, aby cisternu nasvítilo a vrtulník mohl hák bezpečně připojit.
Za krátký okamžik už cisterna cítila jemné šimrání háku. Po chvíli manévrování se vrtulníku povedlo hák upevnit, pak stačilo jen zvýšit otáčky vrtule a celá souprava se za doprovodu skřípání a vrzání začala zvedat.
Cisterna se celá chvěla strachy, když ji ohromná síla vrtulníku zvedala zpět na kola.
Se zatajeným dechem se pokusila nastartovat. Startér se roztočil, motor zaškytal, světla zablikala a pak se znenadání z výfuku vyvalil černý oblak černého dýmu, pak ještě jeden a motor naskočil.
„Hurá!“ zajásala cisterna. I přes tu hrozivou nehodu bude nejspíš stále pojízdná. Pak ale ve zpětných zrcátkách zahlédla tu spoušť na silnici. Z prodřeného levého boku cisterny se na silnici vyvalil téměř celý náklad a proudy vody ho teď odplavovaly ze silnice. Navíc z cisterny trčel kus zpřelámaného smrku, který se do ní zapíchnul. A celý žalostný pohled završovala dvě kola válející se u svodidel.
Zatímco se technické hasičské vozidlo pokoušelo seříznout trčící smrk, ptalo se cisterny, jak došlo k nehodě.
„Moc si toho nepamatuji, přiznala cisterna. Asi jsem ale jela s tím nákladem příliš rychle, a když spadl ten strom, už jsem to neubrzdila,“ naříkala cisterna a do toho zasténala, když hydraulické rameno hasičského auta přecvaklo kmen smrku.
„A co teď budeš dělat?“ ptalo se soucitně hasičské auto.
„To netuším. Budu bez práce a navíc takhle rozbitá. To už mě vážně bude čekat jedině odpočinek na vrakovišti,“ posteskla si cisterna.
„Ale neblázni, není to tak hrozné. Nádrž se vyklepe, svaří a znovu nalakuje. Kola se vymění a budeš jako nová!“
„No jo, ale když nemám práci, nemůžu si to dovolit,“ lamentovala dál cisterna.
Hasičské auto se zamyslelo a vzápětí se mu rozzářila světla.
„Počkej, jedna z našich cisteren už odchází do důchodu, takže se uvolní místo u nás. Stačí na tebe namontovat čerpadla, přetřít tě na červeno a je to,“ prohlásilo povzbudivým tónem čerpadlo.
Cisterna nad tím chvíli přemýšlela. Něco takového by ji ani ve snu nenapadlo. Všechno zlé je k něčemu dobré, řekla si v duchu a její světlomety se rozzářily.
„To zní moc hezky,“ pronesla, aniž by se pokoušela skrývat nadšení. Ještěže tak pršelo, takže nebylo vidět, jak jí ze světlometů vytryskly slzy dojetí.
Hasičské auto se také zaradovalo a ještě se pro jistotu zeptalo: „Zvládneš za námi dojet na stanici? Pojedeme pomalu, neboj.“
„Jasně, odnesla to jen jedna náprava. Bez ní se zatím obejdu.“
„Skvělé, můžeme tedy jet! Na stanici se ti na to podívá náš mechanik. Stejně už se tam nudí.“
A tak cisterna opatrně vyjela doprovázena modrým světlem majáků hasičského auta.
Pohádku sepsal Martin Staviař pod pečlivým dohledem Daniela Staviaře. Pokud se vám pohádka líbila, budeme rádi, když nám to dáte vědět na adresu admin@zdravemiminko.cz.
Pokud si chcete pohádky přečíst pohodlně a bez reklam, můžete si je zdarma stáhnout ve formátu PDF (momentálně pracujeme na vytvoření dalších formátů elektronických knih):
