Pohádka o závodním autíčku

Závodní auta - Autor obrázku: Jim Culp

Bylo jednou jedno závodní autíčko. Bylo celé žluté, jen na bocích mělo zelené pruhy a velké číslo. Vzadu mělo spojler, který vypadal takt trochu jako křídlo od letadla. Mělo také široké a velké černé pneumatiky a samozřejmě i silný motor, který hlasitě burácel, když se řítilo po závodním okruhu.

Jen málokteré jiné závodní autíčko si trouflo měřit s ním síly v závodě. Už dlouho, dlouhatánsky ho nikdo neporazil. Autíčko vědělo, že je tak dobré kvůli prvotřídnímu oleji, který mu mechanici lili do motoru. Bylo to tajemství, které znalo jen autíčko a tým mechaniků.

Jednoho dne ale přišla hrozná zpráva. Továrna, která ten olej vyráběla, se rozhodla, že s výrobou oleje skončí. Autíčko bylo nešťastné, nechápalo, proč továrna přestala vyrábět tak prvotřídní olej. A tak se rozhodlo, že do té továrny zajede, aby se zeptalo. Nebylo to ostatně daleko.

Brzy autíčko dorazilo na vrátnici a ptalo se: „Dobrý den, já jsem závoďák. Zajímalo by mě, proč už nevyrábíte ten prvotřídní olej. Jenom s ním dokážu stále vítězit.“

„To máte, tak,“ odpověděla paní recepční, „ten olej byl sice velice dobrý, ale byl tak drahý, že si ho málokdo mohl dovolit koupit. Jednoduše se nám to nevyplatilo. Je mi líto.“

Autíčko zprávu smutně přijalo a nezbylo mu, než se vrátit na závodní okruh, aby mohlo trénovat na příští závod. Bylo ale nešťastné, protože s obyčejným olejem jen tak snadno nezvítězí.

Trénovalo ze všech sil. Ale nikdy se mu nepodařilo jet tak rychle jako s tím olejem. A stejně tak to vypadalo i na závodech. Autíčko startovalo z první pozice přede všemi ostatními. Diváci už dopředu tušili, že naše žluté závodní autíčko opět vyhraje. O to více byli překvapeni, když se už po prvním kole propadlo na druhé, třetí, čtvrté a páté místo. Než závod skončil, bylo autíčko úplně poslední. Ta nejrychlejší auta ho dokonce předjela o celé jedno kolo.

Bylo to obrovské neštěstí. Žluté autíčko se hned po konci závodu ztratilo, chtělo všem zmizet z očí, a tak rychle zajelo do garáže. Mechanici se také tvářili sklesle, ale nemohli mu nijak pomoci. Svou práci odvedli bezchybně, ale bez svého oleje už autíčko nebylo jako dříve.

Stejně vypadaly i další závody. Autíčku se nedařilo, takže jen sklesle sledovalo, jak se ostatní autíčka radují na stupních vítězů. Samo muselo snášet posměšky všech ostatních aut, která ho předjela.

„Příště to bude můj poslední závod,“ řeklo si autíčko odhodlané skončit se závoděním a odejít do důchodu. Už se ani moc nepřipravovalo, protože vědělo, jak to skončí.

Když nadešel den posledního závodu, autíčko bylo smířené se svým osudem. Ze stesku ho ale vyrušil jeden z mechaniků, který k němu přispěchal.

„Podívej, co mám,“ řekl a vytáhl z krabice mírně orezlou lahev oleje nadepsanou zlatým písmem.

„Propána, to je můj olej, se kterým vždy zvítězím,“ řeklo nadšeně auto.

„Ano, našel jsem jeden sklad, kde jsou obrovské zásoby. Všechny jsem je koupil,“ prohlásil hrdě ten mechanik.

Auto se zaradovalo. Rychle vyměnili olej a mohlo se začít závodit.

Závodní autíčko dorazilo na okruh. Muselo startovat poslední, protože předchozí závod prohrálo na celé čáře. Vědělo ale, že teď se to změní. Bude znovu vítězit a už se mu nikdy nebude nikdo smát.

Na tribunách jásali diváci. Polední slunce se opíralo do závodního okruhu a rozpalovalo asfalt. Všude vládla úžasná atmosféra.

Závod byl odstartován. Žlutému autíčku vyšlehl z výfuku plamen, pneumatiky zakvílely a autíčko vystřelilo jako šíp. Předjíždělo jednoho soupeře za druhým a diváci se nestačili divit. Kroutili hlavami a rozrušeně se mezi sebou bavili. Autíčko pokračovalo na své cestě k cíli. Na cestě za vítězstvím.

Závod trval pár minut a žluté autíčko protlo cílovou pásku jako první. Znovu vyhrálo, znovu si mohlo vychutnat ten pocit, kdy ho zalijí blesky fotoapárátů. A znovu se může postavit na stupně vítězů a znovu dostane pohár.

Bylo nadšené a z celého srdce si svou znovuzískanou slávu užívalo. Opět mohlo být šťastné.

Když veselí utichlo, autíčko zajelo do garáže, aby poděkovalo mechanikovi za ten olej. Stál zrovna v rohu garáže a rovnal nové pneumatiky, které včera dorazily.

„Moc vám děkuju,“ vykřiklo radostně autíčko, „bez vaší pomoci bych nevyhrálo a muselo bych se závoděním skončit.“

„Za málo,“ odvětil mechanik a umouněnou rukou se poškrábal za uchem, „já jsem vlastně nic neudělal. Jen jsem vytáhnul z popelnice starou lahev od tvého oleje, očistil jsem ji a naplnil obyčejným olejem, jaký používají všechna ostatní závodní auta. Věděl jsem, že žádný zázračný olej nepotřebuješ.“

Autíčko nevědělo, co říct. Jen se zaraženě dívalo na mechanika a nechtělo věřit tomu, co slyšelo. Ten pokračoval: „Není to v tom oleji, je to v tobě. To ty dokážeš vyhrávat na závodním okruhu. Jen musíš věřit samo sobě a svým schopnostem, pak dokážeš vždy zvítězit.“

Od té doby žluté autíčko se zelenými pruhy nikdo neporazil. A nepotřebovalo k tomu žádný zázračný olej.

Komentáře

(počet komentářů)